Jana Beracková nás zkontaktovala v nelehké životní situaci. My měly to čest ji podpořit v jejím rozhodování a být jí inspirací za svým posilujícím příběhem spojeném se ztrátou jejího miminka.
Zamlklé těhotenství a spontánní potrat v osmém týdnu
Letošní podzim a blížící se dušičky ve mně vyvolávají otázku života a smrti více než kdy jindy.
Zkušenost zamlklého těhotenství a následného spontánního potratu vstoupila i do mého života.
Děťátko, které jsme si moc přáli a vědomě zvali mezi nás, přišlo velmi rychle. Stejně rychle ale i odešlo.
Místo očekávání, že poprvé uslyším tlukot srdce našeho dítěte, jsem se setkala s bolestnou realitou –
zamlklé těhotenství v osmém týdnu, známé také jako tichý potrat.
Tichý potrat, tichá smrt
Těžko jsem vnímala slova gynekoložky, která ihned začala vyplňovat žádanku na kyretáž. Pokud zavolám
dnes, mohu na zákrok jít již pozítří. Nedokážu tomu uvěřit. Informace se na mě valí a já nevím, jak dál.
Potřebuji další vyšetření, ultrazvuk a názor někoho jiného. Naději.
Má prosba byla vyslyšena. Odebrali mi krev na kontrolu hladiny HCG a dostala jsem doporučení na
ultrazvuk do nemocnice. Tam díky empatickému přístupu lékařky jsem získala to, co jsem v této situaci
nejvíce potřebovala – čas. Čas na ověření diagnózy a na rozmyšlení o případném postupu čištění dělohy.
Cestou domů spěchám, vzduch je chladný a mokrý. Ještě před chvíli bylo všechno jinak.
Informované rozhodnutí
Moje naděje na životaschopnost miminka se vytrácela. Rozhodla jsem se, že na zákrok do nemocnice
nepůjdu, pokud to nebude nezbytné. Zvolila jsem spontánní potrat doma. Druhý den po této smutné
zprávě jsem intenzivně začala vyhledávat informace. Spojila jsem se také s Kateřinou z projektu Porod je
krásný, poradila se s gynekoložkou z Prahy a našla si dulu, která mi mohla poskytnout podporu na dálku.
Během dne postupně přišlo špinění a mírné bolesti břicha a zad, podobné těm před menstruací.
Odejdi, až budeš připravené
Večer po sfouknutí svíčky, kterou jsem zapalovala každé ráno, jsem na toaletě zjistila, že začínám mírně
krvácet. Pak vše nabralo rychlý spád. Potrat začal dva dny po diagnóze, přesně na den, kdy bych běžně
měla menstruaci.
Loučila jsem se s děťátkem. Na svém malém osobním oltáři v obýváku jsem zapálila vonné tyčinky,
držela se za břicho, broukala si a pohybovala se do rytmu, jako bych mu chtěla dát pocit bezpečí.
Povídala jsem mu, že na něj nikdy nezapomenu a že se může vydat dál.
I když jsem ho nejprve nechtěla pustit, věděla jsem, že už je čas.
Krvácení a bolesti během víkendu zesílily a připomínaly první dny menstruace. Tělo jsem se snažila
podpořit čajem z kontryhele, uživáním železa, kapkami z lichořeřišnice, teplou sprchou a příkládání
termoforu na podbřišek. Pravidelně jsem si kontrolovala tělesnou teplotu, abych se ujistila, že nedochází
k infekci.
Drž mě za ruku a já budu držet tu tvou
Těhotenské příznaky se postupně vytrácejí a já se cítím, jako bych byla v cizím těle. O tom, že jsem
těhotná, jsem se dozvěděla brzy. Dokonce i těhotenský test ukázal pozitivní výsledek již několik dní před
očekávaným zpožděním. Mé tělo mi dávalo jasně najevo všechny možné změny – ranní nevolnosti,
citlivá prsa, neustálá únava a hlad. Hlava byla kdesi jinde.
I když to bylo občas náročné, věděla jsem, že tyto pocity signalizují, že uvnitř mě roste nový život.
Teď sedím na gauči a nic z toho už necítím. Mlha venku se usazuje na střechy domů a také na mou mysl.
Všechno je rozmazané, jako pohled skrze zamlžené sklo. Hledám to světlo naděje, které ještě před pár
dny osvětlovalo naše životy. Mé první zkušenosti s těhotenstvím.
Už nejsem máma… A byla jsem jí vůbec?
Držíme se s partnerem za ruku. V tichu občas pláčeme; je to bolestivé, ale také ulevující. Už se neptám,
proč se to stalo. Vím, že to zvládneme. Jsem vděčná, že tyto těžké chvíle můžeme prožívat spolu, doma.
Přišlo na tenhle svět
Jak se mé tělo čistí, i duši se postupně ulevuje. Cítila jsem, že miminko odchází, ale přesto jsem si ho
přála vidět. Dozvěděla jsem se, že při spontánním potratu je možné vyloučit celé plodové vejce, ve
kterém se miminko nachází. Od začátku těhotenství jsem si pravidelně masírovala břicho těhotenským
olejem a v duchu mluvila k našemu děťátku. Tentokrát jsem mu říkala, že pokud je stále s námi, ráda
bych ho spatřila. Bolesti byly již mírné, občas jsem cítila drobné píchání v boku a tlak na konečník.
A pak přišlo něco, co jsem už ani nedoufala, že se stane.
Ráno, když jsem šla na toaletu, a jak jsem se uvolnila, vyšlo z těla celé plodové vejce. Hladce, bez bolesti
a s minimálním krvácením a tkáněmi.
Když jsem do dlaně vzala malý červený „balónek“, který byl naším děťátkem, s partnerem jsme tomu
nemohli uvěřit.
Místo, kam se k tobě mohu vracet
V době těhotenství a ztráty mi pomohly rituály, díky kterým jsem dokázala své pocity lépe zpracovat.
Poslala jsem našemu děťátku vzkaz a spálila ho nad plamenem svíčky, abych mu tak dala najevo, že jsme
na něj připraveni. Zapalování svíček a jemné masáže těhotenským olejem mi pomohly udržovat pocit
blízkosti a spojení. Když přišel začátek potratu, stále jsem na krku nosila těhotenskou rolničku. A
nakonec jsem mu napsala také dopis.
Při přípravě malých talismanů, které jsem mu chtěla dát na cestu, jsem zvedla hlavu a najednou za
oknem uviděla duhu – zářivou, s jasnými obrysy začátku a konce. Jako by mi někdo poslal znamení.
Nakonec jsem mohla naše děťátko pohřbít a tím uzavřít celý proces. Našli jsme mu místo pod borovicí s
výhledem na les, zasadili jsme sasanku podzimní a rozloučili se s ním.
Teď máme místo, kam se k němu můžeme vracet.
Život a smrt jako dvě strany téže mince
Před smrtí často zavíráme oči a děláme, jako by se nás netýkala. Snažíme se ji vyhnat ze svých domovů.
Já jsem ale pochopila, že když jsem schopna přijmout nový život, musím také přijmout smrt.
I přes bolest, kterou tato zkušenost přinesla, cítím velkou vděčnost. Ne všechny otázky mají odpovědi,
ale tuším, proč se miminko rozhodlo odejít tak brzy. Díky podpoře partnera, duly a dalších žen jsem měla
možnost prožít celý proces tak, jak jsem potřebovala. Velmi mi pomohli důvěřovat svým potřebám a
svému tělu.
Zázračné schopnosti našeho těla
Těžko si představit, že bych poslechla rady lékařky, šla na kyretáž a už by nebylo nic. Bez možnosti se
rozloučit s miminkem, bez sdílení těchto chvil s partnerem a bez času, který má schopnost léčit.
Celý proces samotného potratu mě překvapil tím, jak hladce proběhl, a dohromady měl trvání přibližně
týden. Krvácení bylo srovnatelné s tím menstručním, s bolestmi jsem zvládla pracovat. Na příchod
miminka v podobě plodového vejce jsem čekala jen čtyři dny. A po jeho odchodu jsem na ultrazvuku
zjistila, že děloha je již čistá, bez reziduí. Po té už jen pár dní probíhalo drobné krvácení. Gynekologa
jsem pro jistotu navštívila znovu za týden.
Nikdy se nepřestanu divit, co všechno naše tělo dokáže, když mu důvěřujeme.
Vlastní cestou
Zvolila jsem si vlastní cestu, jak se vyrovnat se ztrátou miminka. I když bylo v tomto stádiu děťátko často
nazýváno „pár buňkami“, měla jsem možnost držet ho v dlani, rozloučit se s ním a pohřbít ho. Díky tomu
mohu být touto zkušeností posílena, bez traumatu a zraňujících vzpomínek. Některá setkání trvají jen
krátce, přesto na ně budeme vzpomínat celý život. A já už navždy budu mámou dítěte, které s námi
strávilo jen chvíli.
Tento text vytvořila pro #porodjekrasny Jana Beracková, listopad 2024. Děkujeme za důvěru. Celý rozhovor můžete sledovat na na našem YouTube kanálu Porod je krásný. Foto – autentické foto od Jana Beracková.
