Můj první syn Adam se narodil předčasně v 26+2 tt a dnes slaví 10 let. Nemohl si zřejmě vybrat lepší datum, protože dnes se slaví také Mezinárodní den nedonošených dětí😊
Příčina jeho porodu nebyla známá, mě sice od začátku těhotenství hodně tvrdlo břicho, ale dle lékařů to bylo v normě ale pak jsem začala lehce krvácet, bříško tvrdlo, tak jsem vyrazila do porodnice. Můj muž byl zrovna na víkend pryč, tak jsem sedla do auta a zavezla jsem se tam sama😅 V autě jsem si všimla, že mám stahy přesně každé 4 minuty. V porodnici mě uložili s kapačkou, že se jistě nic neděje, ale já celou noc chodila na záchod (💩 vy co sleduje už víte co to znamená😂) a ráno mě přeložili do nemocnice do Prahy…kdyby něco.
V Praze bylo rušno, ležela jsem na tzv. hekárně se dvěma dalšími ženami, záchod jsem nevěděla kde je, tak jsem se tam převalovala z boku na bok, nikdo si mě nevšímal, což mi tedy nevadilo. Manžel dorazil a seděl u mě u postele. Najednou přišel “jiný” pocit, že už to musí skončit (přechodová fáze jak vyšitá☺️) a já poslala pro doktora. Museli jsme za ním zajít tedy my, ale pak už to šlo rychle. Řekl mi, že jsem otevřená a rodím a šlo se na porodní box (jinak se to bohužel nazvat nedá). Za 18min se syn narodil. Přihlíželo mu dost “roztleskávačů” a na malou chvilku mi ho alespoň ukázali a zmizel v útrobách neonatologie.
Tam jsme strávili celkem 72 dní. Ale syn si vedl dobře, je to úplně zdravý kluk🤍
Tehdy mi nejvíce pomohlo sdílení ostatních příběhů z @nedoklubko, že vše může dopadnout dobře. Také to, že jsem se tam setkala s ženou – maminkou chlapečka, který byl na tom podobně a mohly jsme to spolu sdílet, ale i si povídat tak nějak o všem.. v porodnici strávíte hodiny (odsáváním mléka taky:) a nic moc se neděje.. nejdůležitější je totiž TRPĚLIVOST A ČAS. Děkuji Martino Jurčová🙏🏻💜
A také bylo zásadní, že jsem si miminko mohla klokánkovat – bonding nedonošeného miminka kůže na kůži. Starat se o něj v inkubátoru – měřit teplotu, krmit sondou, přebalovat, otáčet. A že jsem ho mohla krmit svým mlékem.. takže hodiny a hodiny odsávání.. a postupné přikládání k prsu až byl syn plně kojený a kojil se dva roky😉🤍
První tři dny po jeho narození byly ovšem plné nepředstavitelného strachu a já jen plakala a plakala a nechtěla jsem s nikým mluvit ani nikoho vidět. Synovi postupně praskli obě plíce, nepřijímal dobře Surfaktant – látku na podporu plic.. Často jsem čekala na výsledky různých vyšetření. Neustále sledovala jeho saturaci kyslíkem.. Traumatické to zkrátka bylo a není vhodné to popírat, ale raději to pustit ven. Vše se časem zlepšovalo!
Dnes, 10 let zpátky je to vzpomínka stále živá, ale není vůbec bolavá ani smutná. Jsem máma a jsem tu pro svoje děti, když mě potřebují. Vždy jsem se snažila ho svým postojem neoslabovat ale posilovat, jak jen to bylo v mých silách. Spolu zvládneme cokoliv🤍
Vše nejlepší Adame🎉🤍😘
