Mám za sebou dva porody a na světě dvě krásné dcery. Každý porod byl ale jiný. První byl, dá se říct „odevzdaný“ porodnici a druhý byl nezapomenutelným zážitkem. První dceru jsem rodila ve sterilní nemocnici, kde přijímaly „pacienty“ místo „rodiček“. S příchodem do porodnice přišel i stres, strach, bolesti, apod. Sám porod byl nepříjemný, dlouhý a plný negativních emocí. Někdo by ale mohl říci. „Klasický porod, vždyť porod přece ani nemůže být jiný“. Já jsem ale věděla, že příště to chci jinak.

Tedy když jsem podruhé otěhotněla, začala jsem se na porod opravdu připravovat. Spojila se s dulou. Osobou, kterou jsem již znala a které jsem důvěřovala. Společně s ní a s mužem jsme vybrali porodnici, ve které se budu cítit příjemně. Začala jsem se cvičením pro těhotné a sbírala informace o možnostech při porodu. A když přišel porod samotný? Těšila jsem se. Doma jsem zůstala co nejdéle a když už si tělo řeklo, vyrazili jsme. Čekala mě hodinová cesta do porodnice plná pravidelných kontrakcí. Nicméně s psychickou podporou duly (Jitkou Čejkovou) a mému vnitřnímu nastavení, se kontrakce v autě tak zmírnily, že si můj muž myslel, že porod přestal běžet. Já ale věděla, že je vše v naprostém pořádku. Na porodním sále jsem byla hodinu jen s mužem a dulou. Bylo to velmi příjemné prostředí, se ztlumenými světly, relaxační hudbou v pozadí, masážemi..Po hodině přišlo miminko na svět ve mnou zvolené poloze, ve vaku blan a jak říká má dula „velmi laskavě“. Samotný porod byl nádherným, téměř bezbolestným zážitkem!

Jana